Vánoce.

Vánoce obecně stojí za prd, tyhle se ale zatím zdají poměrně vyvedené.

pic related - dostal jsem novej skicák.

Long time no SPAM

Po delší odmlce ochutnávka z nového skicáku.

Je možné, že s tímhle budu ještě pracovat. vlastně bych docela rád.

WHATEVER.

inu.. bůh ví.

Přináším vám kratičký příběh z mé vlastní dílny, kterou nemám, jménem god_knows.mp3

jo...

snad se bude líbit, tak vám přeju příjemnej poslech.

god_knows.mp3

edit: zapomněl jsem poznamenat, že to je preview a pouhý storyboard ke komiksu, ketrej je sice uz nakreslenej, ale jeste me ceka skenovani a retus

Promoart

Nejnovější informace

Po dlouhé době zdravím případného čtenáře.
Jednak se připravuje krátký příběh Cat Fur z prostředí venkova

A pak asi trochu větší projekt PLEACH, na kterém dělá dokonce celá skupina lidí a na amaterkou práci to má docela potenciál.

mamon

CareFree (unfinished)

komiks, co jsem začal kreslit před třemi lety a dokončil poslední stranu letos.

nějak se nemám k tomu předělat bubliny, takže... lepší už to nebude... leda by se toho ujal někdo schopný.

Ty jsi tak šikovná

příběh plný symbolisu a tak, no...

někomu jsem psal, když si zažádal o vysvětlení.

ono se to chápe hůř, to je pravda.

já mám obecně s timhle problém. lidi zřídka chápou moje příběhy. zvlášť pak, když se rozhodnu to udělat hodně mindfuck a pak ještě do toho nacpu fashbackoidni neco.

hlavni myslenka byla proste holcicka zneuzivana otcem nebo nekym, tim padem ma pak strach z lidi a tak.
to me napadlo kdyz jsem sel v metru a z obou stran se vyrojili lidi z vlaku co prijely - druha strana a to zatopeni.

pak me napadlo, ze nakonec byl ten chlap jedinej, komu rozumela, takze vsem ostatnim jsem udelal text v bublinach tu nesrozumitelnou saskarnu.


destnik tu pak figuruje jako nejaka forma obrany. tim to vlastne vsechno zacalo, ze jsem chtel nakreslit nekam holcicku s destnikem.
ta obrana muzou bejt drogy, nebo internet nebo cokoliv, co ti pomaha se nesoustredit na skutecnej svet, vetsinou neco, na co si clovek utvori nejak zavislost...

nakonec ta závislot toho člověka pohltí...

půl metru workplace

Evidentně jsem začal dělat na A3 čtvrtky!

min-da

veletrh knižní

:P

Dozvěděl jsem se o veletrhu den předem a a abych si svou 130:odysea mohl nechat podepsat, musel jsem si ji nejprve koupit, portože jsem ji neměl.

ráno jsem vyrazil o dvě hodiny dřív a zamířil po Zlaté lodi hned do Luxoru (kde komiks neměli...) a pak do bontonlandu (kde byl poslední kus).

nechal sjem si pak u stánku labyrintu udělat dvě placky od Nikkarina a zamířil směr zombiewalk.

yeah

slon vs šnek

Budoucnost patří hanteltu!

Zahlásil jednou můj přítel Béďa, když jsme se jako obvykle sešli, abychom trochu potýrali prsty a i oko procvičili. "Má to víc tlačítek než tohleto a zabudovanou obrazovku, podívej!" Vzal jsem si od něj podivý penál a potěžkal. "Máš pravdu, ale na co je tu ten zip?"
"Musíš to vyjmout z pouzdra, ty kašpare!" střelil po mne Béďa.
Nedůvěřive jsem posouval zipem. Když jsem hantelt vyňal z pouzdra, spadla mi čelist.
¨V ruce jsem držel nablýskaný předmět, o němž jsem nebyl s to říct, zda je to ovladač, nebo televize. "Inu pěkné to je," uznal jsem, "a jak se na tom hraje?"
"Normálně do toho vložíš hru a jedeš!"
"Cože, celou hru?!" skočil jsem dychtivě do řeči Béďovi.
"No jistě, tumáš," podával mi Béďa disk jen o něco menší než dlaň. To už jsem ale měl dávno v ruce Final Fantasy XIII a horlivě cpal hru do čarovné skříňky.
Hru jsem dovnitř pravda dostal, ikdyž jsem musel kotouč místy olámat, aby se dovnitř vešel, takže nakonec tvarem spíš připomínal čtverec, ale nějak nešla spustit.
"Co to je?" Ptal jsem se. "Dyť to nehraje!"
"Bodejď by to hrálo, když je ta hra na xBox!" Bědoval pobledlý Béďa.
"Na PlayStation přeci ale XIII také vyšla," oponoval jsem.
"No jo, ale na trojku, ne na péespečko!"
"Tak trojku, nebo pes péčko? Máme jen jeden monitor a najít dobré od obojího něco trvá!"
"Víš co, já jdu domů, pošlu ti link, co si máš koupit a brzy budeme spolu i na cestách moci hrát!"

A od té doby mám péespéčko. Je zajímavé, jak moc změnilo můj svět.
Když hraji v MHD, starší po mne nechtějí pustit sednout a jen na mě soucitně hledí, jako na nemocného. Ostatně většinou si jich ani nevšimnu, protože malý prostor obrazovky mne pohltil stejně jako plátno oblíbeného multikina. Člověk pak vůbec nevnímá, co se kolem něj děje.
To navíc vadí jen ve chvíli, kdy jedu n akole, nehledě na to, že tu výmol, tu srnka, vyhazuje mi hantelt z ruky a dává kolu úplně jiný směr. Ani na poměrně pravidelné cestě pak nemůžu zrak upírat pouze na obrazovku a palec z analogu musím sejmout, abych zatočil a nevjel do lesa, kam se bojím.
Hospodařil jsem tak s mým novým přístrojem spokojeně. I rozličné tóny jsem si do uší pustil a na film se podíval a dlouhou chvíli ukrátil.

Ne vše ale je tak růžove. Po čase jsem se musel smířit s tím, že nic se nemá přehánět. Když jsem začal pravidelně přejíždět cílové stanice metra a jezdil pak celý den od jedné konečné ke druhé, přestal jsem hrát na cestách z práce a do práce.

Hraji teď raději o pracovní době na záchodě, mám na to od doktora známého razítko.

charcast

dveře

nová postava...

připravuje se

Kresby z vlaku z tohoto týdne

Yeah...