Budoucnost patří hanteltu!

Zahlásil jednou můj přítel Béďa, když jsme se jako obvykle sešli, abychom trochu potýrali prsty a i oko procvičili. "Má to víc tlačítek než tohleto a zabudovanou obrazovku, podívej!" Vzal jsem si od něj podivý penál a potěžkal. "Máš pravdu, ale na co je tu ten zip?"
"Musíš to vyjmout z pouzdra, ty kašpare!" střelil po mne Béďa.
Nedůvěřive jsem posouval zipem. Když jsem hantelt vyňal z pouzdra, spadla mi čelist.
¨V ruce jsem držel nablýskaný předmět, o němž jsem nebyl s to říct, zda je to ovladač, nebo televize. "Inu pěkné to je," uznal jsem, "a jak se na tom hraje?"
"Normálně do toho vložíš hru a jedeš!"
"Cože, celou hru?!" skočil jsem dychtivě do řeči Béďovi.
"No jistě, tumáš," podával mi Béďa disk jen o něco menší než dlaň. To už jsem ale měl dávno v ruce Final Fantasy XIII a horlivě cpal hru do čarovné skříňky.
Hru jsem dovnitř pravda dostal, ikdyž jsem musel kotouč místy olámat, aby se dovnitř vešel, takže nakonec tvarem spíš připomínal čtverec, ale nějak nešla spustit.
"Co to je?" Ptal jsem se. "Dyť to nehraje!"
"Bodejď by to hrálo, když je ta hra na xBox!" Bědoval pobledlý Béďa.
"Na PlayStation přeci ale XIII také vyšla," oponoval jsem.
"No jo, ale na trojku, ne na péespečko!"
"Tak trojku, nebo pes péčko? Máme jen jeden monitor a najít dobré od obojího něco trvá!"
"Víš co, já jdu domů, pošlu ti link, co si máš koupit a brzy budeme spolu i na cestách moci hrát!"

A od té doby mám péespéčko. Je zajímavé, jak moc změnilo můj svět.
Když hraji v MHD, starší po mne nechtějí pustit sednout a jen na mě soucitně hledí, jako na nemocného. Ostatně většinou si jich ani nevšimnu, protože malý prostor obrazovky mne pohltil stejně jako plátno oblíbeného multikina. Člověk pak vůbec nevnímá, co se kolem něj děje.
To navíc vadí jen ve chvíli, kdy jedu n akole, nehledě na to, že tu výmol, tu srnka, vyhazuje mi hantelt z ruky a dává kolu úplně jiný směr. Ani na poměrně pravidelné cestě pak nemůžu zrak upírat pouze na obrazovku a palec z analogu musím sejmout, abych zatočil a nevjel do lesa, kam se bojím.
Hospodařil jsem tak s mým novým přístrojem spokojeně. I rozličné tóny jsem si do uší pustil a na film se podíval a dlouhou chvíli ukrátil.

Ne vše ale je tak růžove. Po čase jsem se musel smířit s tím, že nic se nemá přehánět. Když jsem začal pravidelně přejíždět cílové stanice metra a jezdil pak celý den od jedné konečné ke druhé, přestal jsem hrát na cestách z práce a do práce.

Hraji teď raději o pracovní době na záchodě, mám na to od doktora známého razítko.

obří bobek

Počítač se konečně rozhodl rezignovat na jakékoliv funkce, a tak jsem se musel i já smířit s tím, že he nebudu moci po nějakou dobu, pokud ještě někdy vůbec, používat.

Pro mě to znamená, že updatovat blog budu moci zřídkakdy, především o víkendech a vzácných příležitostech, kdy se dostanu k PC.

Naštěstí jsem toho v poslední době ale stejně nic nenadělal, a tak potencionální čtenář o nic nepřijde.

peklo

Dnes jsem se rozhodl nějak začít kreslit alespoň ty stránky, které mám stoprocentně promyšlené a na kterých se nedá pozdější úpravou příběhu nic zkazit. Při té příležitosti jsem také poprvé použil velký psací stůl k něčemu jinému než jen k odkládání nejrůznějších věcí. Nejde o nějaký úklid. Mám tolik místa, kolik potřebuju a to mi stačí.

2 O I O

Tak tohle je první záznam v roce 2010.
Snad to bude rok plodný a alespoň tak inspirativní, nebo alespoň motivující, jako ten minulý. Mám nicméně takový pocit, že bude dokonce ještě lepší.

nazdraví!

NOTOSNADNE

jsou Vánoce

Sunny 0.1

Konečně jsem oskeoval Sunny, konečně pořádné barvy a ostré linky, yeeey.


http://death-weekly.blogspot.com/2009/06/sunny.html

hell yeah.

day five

knocking
G-D-Am
singing not an option yet

Nová hračka

A to sice Pentel Brush Pen

Od chvíle, co jsem zjistil, že s ním pracuje můj oblíbený concept artist (Yoji Shinkawa), toužil jsem po tom, mít ho v rukou.

Jedinečné pero s vlastnosmi štětce.

the tram

And so I entered that mysterious train, wondering where it should take me.
Just as I was looking for a place to sit, I noticed, that other people on the train had no faces of their own. At least I couldn't tell one from another. One of them told me: We don't need them". Somehow I didn't feel it strange, that he answered my unspoken question.

Nový rok!

je rok 2009...
zas sem neudělal nic co jsem chtěl...

BIO ON HOLD

[B.I.O.] se pozastavuje a mezitím co budu do tohoto projektu vymýšlet nápady a sbírat reference, budu se soustředit na spolupráci s naším slovenským bratrem a jeho příběh o pomstě.

[B.I.O.] Bring It On

můj nejnovější projekt - komiks.
updaty na artworky a skicy budou... right HERE, na mym DA profilu...
jsem zvědav, jak dlouho mi to vydrží.